Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Moment prekvapenia, aký sme zažili v roku 2007 s „Grindstone“, sa (asi) definitívne vytratil. Rovnako sa do stratena vyparil aj vtedajší prísľub ešte lepších zajtrajškov. Realita dobehla nielen nórskych jazzmanov, ale aj ich namlsaných fanúšikov. A aká vlastne je tá minuloročná realita nórskych SHINING?
Už v prípade „Blackjazz“ víťazila formálnosť nad živelnosťou a ani v tomto prípade to nie je inak. SHINING sa aj na novinke predvádzajú a ukazujú čo a akým spôsobom dokážu zahrať. Možno by som skôr prijal väčší pretlak autorskej tvorby, ako predvádzanie sa študovaných muzikantov, ale...
Aj napriek týmto nedostatkom ma „One One One“ nadmieru baví a stále dokáže niečím zaujať a aj prekvapiť. Veľmi skoro po prvom vypočutí sa síce vytratí prvotné nadšenie, našťastie aj potom dokážu SHINING baviť a vtiahnuť poslucháča do svojho uleteného sveta kontrolovaného chaosu. Mňa osobne teší aj s ročným odstupom. Pod pokrývkou formálnosti sa ukrýva bohatý svet pazvukov, dysharmónií a šialenej štruktúry skladieb, ktoré pre mňa robia z nahrávky zaujímavú záležitosť.
Ak sa niekde píše alebo hovorí o tejto kapele, lietajú také slová, ako avantgarda, šialenosť, nepríčetnosť, schizofrénia, dokonalosť a progresivita. Okrem progresivity môžem viac-menej súhlasiť, predsa len, pod progresivitou si predstavujem prinášanie niečoho nového a postup vpred a nie opakovanie už dávno objaveného a predvedeného.
Ako novinka je na „One One One“ väčší priestor pre industriálny metal, miestami doslova až elektronický karneval. Ale nebojte sa, stále sú to tí istí Nóri ako doteraz a okrem vplyvov NINE INCH NAILS možno v ich hudbe počuť aj MOTÖRHEAD, ESTRADASPHERE a samozrejme KING CRIMSON.
Nórom sa nepodarilo vyrovnať kvalite „Grindstone“, ale v porovnaní s „Blackjazz“ majú teraz lepší zvuk, znejú komplexnejšie a kladú väčší dôraz na industriálne prvky.
8,5 / 10
Diskografie
One One One (2013) Live Blackjazz (2011) Blackjazz (2010) Grindstone (2007) In The Kingdom Of Kitsch You Will Be A Monster (2005) Sweet Shanghai Devil (2003) Where The Ragged People Go (2001)
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.